Chůze na vodítku

Nejen pro lovecké psy je důležité, aby na vodítku či řemeni chodili civilizovaně, nevláčeli svého majitele za sebou, neškrtili se a pokud je na druhém konci řemene myslivec se zbraní, neohrožovali jeho bezpečnost a možnost lovit. Jak naučit psa, aby vás následoval na prověšeném vodítku?

Psi tahají na vodítku, protože se chtějí rychle někam dostat, znají požadovanou trasu (jde se na louku nebo do lesa), očekávají, že budou vypuštěni, vyráží za zajímavými pachy anebo nás vlečou za jinými lidmi a psy. Prostě si myslí, že jediný způsob, jak se mohou dostat dopředu, je táhnout na napjatém vodítku a škrtit se. Na náš protitah reagují ještě silnějším tahem. Nechápou, co se od nich vyžaduje.

Psi opakují to, co funguje. Aby se pes naučil, že tahání je zbytečné, měli bychom ho přesvědčit, že to nejlepší místo na světě je u naší nohy. Cukání a škubání psem není cesta k pohodové chůzi na vodítku, ale spíš na psí ortopedii s bolavým krkem, nepříliš etické jsou také ostnaté a elektrické obojky. Ty psa naučí, že za tahání přijde bolest, ale nevysvětlí mu, že když půjde u nohy, dostane odměnu a půjde se na procházku. Jak na to? Proto, aby pes chodil na vodítku bez tahání je potřeba nejen učit ho chůzi u nohy, ale i samotný fakt, že na vodítku tahat nemá a že tím ničeho nedocílí. Začněte v zastavení. Držte pevně vodítko a veškerou snahu vašeho psa odtáhnout vás někam jinam prostě ignorujte. Počkejte, než se pes uklidní a pak teprve jej můžete pustit dál. Nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá, hlavně vytrvejte. Nakonec se pes uklidní, přestane se snažit a sedne si. V tu chvíli psa pochvalte, odměňte a udělejte krok kupředu. Tam zase zastavte a vyčkejte, než se pes uklidní. Tentokrát to bude již trvat kratší dobu. Toto opakujte tak dlouho, dokud pes nepochopí, že popojdete vždy je jeden krok, neuklidní se a nebude postupovat pomalu a sám sedat hned po vašem zastavení. Po sérii jednotlivých kroků a hezkých usednutí, zkuste udělat kroky dva. Pak tři, pět, osm, dvanáct a podobně, dokud se pes nenaučí chodit pozorně na prověšeném vodítku a sedat hned, jakmile zastavíte. Jediné, co potřebujete, je pořádná pochvala ve správnou chvíli.

Snažte se nereagovat na psí tah škubáním – není to zdravé na krční páteř a psa to učí spíše to, že vodítko je nepřítel a ne jakási pupeční šňůra mezi vámi dvěma. Místo toho měňte směr. Pes zatáhne dopředu? Vy běžte doleva. Střídejte směry třeba po 2 metrech, pes časem pochopí, že chodíte nepředvídatelně a že musí dávat pozor a sledovat vás. Pokud vyrazí i tak dopředu, zastavte se. Až se na vás pes otočí, co se děje, dejte mu pamlsek – ale dejte mu ho ve správné pozici. Pes by tak měl pochopit, že je fajn držet se vaší nohy, tam je odměňovaný a chválený. Pozor – někteří chytráci se tuhle metodu snaží zneužít – schválně zatáhnou, doběhnou si pro odměnku a zas se řítí dál. V takovém případě psa odměňte až ve chvíli, kdy si po návratu k vám soustředěně sedne. Někdy prostě stačí mít v dlani pamlsky. Pes rychle pochopí, že za chůzi poblíž vaší nohy je postupně všechny dostane a nemá, kam by utíkal. Trénovat je ale potřeba dlouho a důkladně, až si pes princip zažije – ne vždy budete mít pamlsky a mnohdy se proti psu pohybují různé rušivé elementy.

Nenechte se psem vláčet. Tempo procházky určujete vy a ne pes. Když cvičíte chůzi na vodítku, střídejte nejen směr, ale i rychlost – udělejte z toho pro vašeho psa hru, která jej bude bavit. Jako pokročilí můžete zkoušet chodit do obrazců, do čtverce či do spirály, v terénu využijte všemožné překážky, motejte se kolem stromů, přes kmeny, pařezy - kolemjdoucím se možná budete zdát divní, psa bude hra "drž se páníčkovi nohy" ale velmi bavit.

Někdy se maximálně snažíte, ale pes vás na vodítku stále nevnímá a táhne pryč? Stává se to u psů, kteří mají nějaký stresový blok, a ten je pro ně silnější než vaše pamlsky. Například mají strach z daného prostředí a chtějí být rychle pryč. V tomto případě se musíte zaměřit nejprve na odbourání psího strachu a teprve potom se soustředit na práci s vodítkem. Dít se to může i u dospělých psů z nevhodného prostředí, kteří nebyli na vodítko zvyklí, a jeho tah je děsí. I zde je třeba postupovat hodně opatrně a pomalu.

Závěrem: cvičte chůzi jen tehdy (a nejen chůzi) když máte dobrou náladu a pes vás vnímá. Připravte si pevné nervy a hromadu pamlsků, či jiných odměn. Netrénujte celou procházku. Po většinu doby nechte psa čmuchat na volném vodítku, ale občas jej posaďte, veďte kousek u nohy a opět posaďte. Toto procvičujte také vždy, když přecházíte ulici. Tedy na jedné straně psa posaďte, pak s ním u nohy hezky přejděte přes ulici a opět ho posaďte. Chůze na vodítku se piluje i několik měsíců a během celého života psa, proto od psa nečekejte zázraky a dejte mu čas. Pak bude vodítko poutem mezi vámi dvěma a ne nepřítelem.

TIP NA ZÁVĚR: pořiďte si delší vodítko – ne nutně stopovačku, ale pokud zkusíte třímetrové, možná zjistíte, že pes potřebuje být jen o metr dál od vás, než kam ho pustí krátké vodítko a bude si čuchat a držet se vás na prověšeném vodítku…