Jak na aporty?

Málokteré výcvikově-kynologické téma vzbuzuje větší diskuze, než právě aport, aportovací disciplíny vedou žebříčky statistik nejčastějších vypadnutí ze zkoušek. Proč jsou aporty tak náročné? A jsou vůbec náročné?

Dříve se říkalo, a u mnohých vůdců to tak je i dnes, že loveckému psu máme nechat dětství. Se štěnětem nebo mladým psem se cvičilo tak maximálně hledání/slídění na zkoušky vloh a jinak se po něm mnoho nechtělo. Přitom právě to, co si štěně zafixuje v mladém věku, má upevněno nejlépe. Jak se říká – starého psa novým kouskům nenaučíš – respektive naučíš, ale bude to trvat déle a bude s tím víc práce.

U mnohých majitelů loveckých psů panuje představa, že aport je něco přirozeného, nikoli naučeného. Pravda je však složitější a dokonalý aport vrozený opravdu nebývá. Hned na začátku si musíme říct, čeho je třeba se vyvarovat. Na velký problém si zaděláme, pokud necháme psa si s aportem hrát, třepat s ním, kousat jej anebo s ním před námi prchat. Takový pes bude mít chuť aportovat, pouze pokud se předmět bude hýbat, budeme mu s ním pohazovat, mávat před nosem a probouzet kořistnický pud. Problém nastane, když budeme chtít, aby seděl a aport klidně držel. Mladý pes to samozřejmě nezvládne a zároveň nepochopí, co je najednou špatně, když do té doby byl k honění aportu povzbuzován. V téhle situaci se nám často stane, že se pes "blokne" a odmítne aport uchopit. Pes se ale zachoval jen logicky…Jiné psy baví jen pár opakování, pak přestanou mít o aport zájem. Jiní zase nechtějí aport vydat nebo ho naopak plivou cestou k nám…

Vyjmenováváním možností, jak by aport neměl vypadat, můžeme zaplnit celý článek. Může být neuvěřitelně frustrující, když zjistíte, že nemůžete přejít k pokročilému aportu se zvěří nebo dokonce vůbec jakkoliv pokročit v aportování, protože váš osmnáctiměsíční pes si stále hraje s dummíkem nebo atrapou jako štěně.

Jak tedy na aport jinak než kořistnickou hrou nebo nátlakem, pokud s ním nechceme pracovat proto, že si například nejsme jisti, kolik tlaku náš pes snese anebo nám z jiných důvodů tato metoda nevyhovuje? Jako existuje pravděpodobně sto různých způsobů, jak lze aportování pokazit, je i minimálně stejně tolik různých názorů a tradičních technik, jak tyto chyby ve výcviku a vedení řešit.

Krom klasického přístupu k výcviku aportu pomocí nátlakových metod, kdy se aport vynucoval (a které samozřejmě fungovaly a fungují), dnes začínají kynologové pracovat s metodou operantního podmiňování, kdy psa motivujeme k tomu, aby si cvik postupně, po krůčcích zažil a upevnil. Pokud náš žák cvik pochopí, bude k jeho vykonávání motivován více, než je-li k němu donucen. Je třeba vysvětlovat úkol krok za krokem a přemýšlet o procesu odzadu – proto je nezbytné trénink dobře plánovat a znát základy práce s označováním dobrých pokusů (klikr nebo slovní marker - krátké slovo, které zazní vždy, když se dílčí cvik povedl, následuje odměna). Začneme-li s tréninkem brzy, v dospělosti psa už jen na základní principy navážeme. Vhodný výcvik ve spojení se silnými přirozenými instinkty vám zajistí psa, který aportuje pokaždé a bez pochyb.

Úplným základem pro práci psa – aportéra jsou chuť do práce a sebekontrola. Nechcete psa, který je při aportování "polovičatý". Chcete, aby byl schopen aportování pravidelně trénovat, a to více než jen jeden nebo dva pokusy, než ho to přestane bavit. Proto aportování začíná budováním chuti do práce. Bez ní nemůžeme dělat pokroky. Jenže – chceme přece psa, který má chuť pro aport vyběhnout, ale také by nám ho měl přinést – a právě proto trénujeme jednotlivé kroky, skládáme psovi "protokol", řetěz informací. Dobře postavený trénink poskytuje psovi nejen motivaci k návratu a odevzdání aportu, ale také pomáhá jeho sebekontrole.

Jak na to? V tomto článku nebudeme mluvit o nuceném aportu, tomu se v literatuře, zvláště staršího data věnuje prostoru dost. Stále zahraničních trenérů loveckých psů nyní začíná na aportu pracovat za pomoci operantního podmiňování, konkrétně za pomoci označování dobrých pokusů pomocí markeru, ať už jde o slovo nebo o kliknutí klikru. Stejně jako u nuceného aportu lze tento postup nejlépe aplikovat na psa, který již má přirozenou touhu aportovat, ale na rozdíl od častěji používané metody je aportování cvičené pomocí znalosti principů operantního podmiňování zcela pozitivní a nezahrnuje žádnou formu bolesti, zastrašování nebo trestu. U nás je tato metodika používaná u psích sportů, ve Velké Británii je populární i mezi majiteli loveckých psů, dokonce je tam již několik trialových šampionů, cvičených touto metodou a mýty o výcviku klikrem jsou konečně vyvráceny.

Koncept klikru je překvapivě jednoduchý. Ze začátku naučí psa slučovat zvuk klikru s odměnoun(klikneme, odměníme, klineme, odměníme – dokud pes při zaslechnutí zvuku klikru neočekává odměnu). Po tomto prvním kroku začnete používat klikr na oznámení psovi, že udělal správný úkon. Klikáme a odměňujeme každý správný krok, který se blíží naší finální představě – tj u úchopu aportu nejprve pohled na aport, pak dotek nosem, otevření mordy, až se dostaneme k úchopu. Jakmile pes umí předmět uchopit, přidáváme povel (aport, drž) a začínáme odbourávat klikr. Slovní pochvala může být používána i v průběhu klikání, ale není nutná. Po odbourání klikru slovní pochvala zůstává. Proto se ani nemůže stát, že by vám pes bez klikru neposlouchal. Klikr se dá nahradit také slovem, to musí být krátké, jednoduché a jasné. Nevýhodou slovního markeru (označení) je jeho prodleva. Ať chceme nebo ne, zmáčknout tlačítko nám jde rychleji, než říci jedno krátké slovo.

Jak tedy na náš aport? Už jsme si řekli, že aport je komplexní cvik, který se skládá z celé řady dovedností, které je dobré cvičit zvlášť, a pak psovi poskládat do výsledku (a ten pak samozřejmě také procvičovat). Co byste tedy měli trénovat, abyste měli aport na čem stavět?

Následujících pět pilířů nám aport postupně poskládá:

1. Sebekontrola:

Zvládne váš pes sedět vedle vás, zatímco před ním házíte míčkem nebo dummíkem/atrapou? Dokáže zůstat sedět na místě, zatímco vy odcházíte položit aport nebo naplnit misku s krmením? Myslí si váš pes, že každý aport je jeho?

2. Vyslání do směru:

Dokáže váš pes vyběhnout ve směru, který mu ukážete anebo, pokud se zastaví v terénu, dokáže ho směrovat do stran?

3. Úchop:

Dokáže váš pes uchopit a držet spoustu různých věcí, jako je srstnatá nebo pernatá atrapa, peří, plátěný dummík, činka atd.

4. Přivolání:
Přiběhne váš pes na přivolání? A zvládne to i s předmětem v mordě?

5. Předávka:

Přiběhne váš pes přímo k vám, aniž by do vás vrazil nebo kolem vás udělal milion koleček? Dokáže si váš pes sednout před vás, zatímco drží nějaký předmět? A počká, dokud mu ho s povelem neodeberete a dobrovolně ho nevydá?

Jak na to?

Všechny tyto prvky tvoří základ aportu. Nejlepší způsob, jak je trénovat, je trénovat je jako samostatné cviky a nesnažit se je spojovat, dokud nebudou stoprocentně zažité a zautomatizované. Nemá smysl mít psa, který aport sebere, ale pak si udělá pár vítězných koleček po poli, než se k vám vrátí, nebo psa, který doběhne k aportu, ale při odevzdání vám ho upustí k nohám…

1. Sebekontrola:

Učíme psa soustředit se na aport, vnímat, kam padá nebo kterým směrem. Prvním krokem je tedy naučit psa, aby si na povel okamžitě sedl a nehýbal se (a nevydával zvuky), dokud nedostane jiný povel – a to i pokud před ním budete házet balonek nebo aporty. Začínejte na pár vteřinách a nehybném stání u psa, postupně cvik ztěžujte tak dlouho, dokud nebudete schopni s jistotou házet věci před sebe, mezi sebe a psa a časem také kolem psa. Až budete mít psa pod kontrolou, přidejte k házení předmětů také výstřel, ze začátku zdálky, postupně se propracujete ke střílení vedle psa.

Pokud budete postupovat krok po kroku a psa utvrzovat ve správném chování (klid a ticho), budete mít psa, který na zkouškách a potom v praxi nebude vybíhat bez povelu, nebude obtěžovat okolí kňučením a nebude vybíhat za probíhající zvěří nebo jinými rušivými prvky, přesto ale bude vnímat a čekat na povel, aby vyrazil do akce.

Pokud plánujete štěně, sebekontrolu můžete učit od prvních dnů, kdy si ho přivezete domů. Dobrým začátkem je nácvik trpělivosti v době krmení. Tedy štěně učíme sedět a k misce s jídlem ho vypouštíme až na povel (ideálně povel Vpřed, tím si kromě kontroly připravujeme i vysílání). Začínáme tak, že štěně přidržíme za hrudník, pokládáme misku, opakujeme povel sedni, čekej, krátce vyčkáme a s povelem Vpřed a rukou směrem k misce psa vypustíme. Časem bude štěně samo čekat na povel a my budeme schopni ruku od psa odtáhnout a on zůstane stát na místě. S postupem času prodlužujte dobu, po kterou necháte štěně čekat.

Kromě krmení existuje celá řada každodenních scénářů, které nabízejí příležitost naučit psa trpělivosti. Například vypouštění psa z kotce, přepravky nebo kufru auta je vhodnou příležitostí, jak psa naučit čekat, dokud nedostane povel.

Pokud už štěně nebo mladý pes tento povel zvládá, můžeme zavést další povel – stůj. Postavte se mezi psa a misku s krmivem, řekněte nový povel – stůj – a pak známý povel sedni, čekej. Povel zesilte rukou namířenou dlaní proti psovi. Pokud pes vyběhne, vraťte ho na místo a uvolněte jej až po úspěšném sedni, čekej. Jakmile jste si jisti, že pes je při výše uvedených cvicích zcela klidný, je čas zavést několik rozptýlení – začněte cvičit v nových prostředích, tedy z domu se přesuňte na zahradu a pak, když pes zvládá cvik tam, někam na louku, k lesu, kamkoliv, kde vás napadne. Při výcviku v novém prostředí se vraťte k úplným základům a postupně přitvrzujte. K povelu stůj (slovo a zdvižená ruka) postupně přidávejte hvizd na píšťalku a prodlužujte vzdálenost, na kterou pes reaguje.

2. Vyslání do směru:

Druhým prvkem, který budete potřebovat pro výsledný správný aport, je vybíhání do směru, kterým psovi ukážete a kde bude jednou hledat aport. Zde využijete povel stůj, který učíte při cvičení sebekontroly. Opět využijeme misky s krmením – postavíme ji do určité vzdálenosti a s povelem vpřed k ní psa pošleme. Postupně vzdálenost prodlužujeme, až nám pes na vpřed vybíhá několik metrů. Používáme i více misek – uprostřed a do stran a tak pomocí zvládnutého povelu stůj a ukázání na pravou nebo levou misku můžeme učit i "navigaci" do stran. Zde opět začínáme s vysíláním do strany na pár korků a vzdálenost prodlužujeme, výsledek může vypadat tak, že psa vyšleme dopředu a pak mu ukážeme do strany. Takto si připravujeme půdu na vysílání pro aport i v době, kdy pes ještě aport nezvládá. K povelu vpřed postupně přidáme gesto – tedy ukázání do žádoucího směru, slovní povel postupně můžeme odbourávat.

3. Úchop:

Prvním krokem v aportování je fáze držení aportu. Zde je důležité, aby pes činku, atrapu a později zvěř na povel aport držel klidně, bez překusování a žvýkání a pustil ji až na povel. Tento cvik, stejně jako všechny ostatní kroky, se cvičí v klidu, odměňujeme klidné, pevné držení, pokud pes s aportem "kraví", odebereme ho a zábava alias trénink končí. Postupně psovi podáváme aport v různých výškách, cvičíme, dokud pes aport nevezme a nedrží, aniž byste ho k tomu museli nutit. Vždy odebírejte aport s povelem pusť. Pokud pes bere aport z ruky v jakékoliv pozici, začněte mu ho pokládat na tem – ze začátku nikdy aport nehážeme, nechceme psa rozdivočit, naopak chceme klidnou a soustředěnou práci. Pokud pes zvládne aport ze země, vyměníme atrapy za zvěř. Jestliže je povel dobře zažitý, pes rychle přechod zvládne. Začneme ale opět braním aportu z ruky.

4. Přivolání:
Přiběhne váš pes na přivolání? A zvládne to i s předmětem v mordě? Přivolání opět trénujte hned na začátku, štěně se velmi rychle naučí své jméno, později spojené s píšťalkou a pak už jen samotný hvizd, přiběhnutí odměníte mazlením, hrou, pamlskem atd. Přivolání opět musí být zautomatizované tak, aby pes přiběhl v jakékoliv situaci, tj již pro štěně musíte být tím nejzajímavějším na světě. Až se vaše štěně dostane do puberty, možná budete muset vytáhnout jiný kalibr –už nebude stačit pomazlení, ale třeba hra s míčkem, pamlsek vyšší hodnoty nebo třeba přetahovadlo. Buďte kreativní a psa občas překvapte odměnou, kterou nečekal, budete pro něj ještě zajímavější.

5. Předávka:

Už od štěněte učte, že odměna přijde, když přiběhne a posadí se před vás. Když zvládne držení aportu, učte ho předávat ve správné pozici – tedy uprostřed před vámi. Ze začátku si ho směrujte do správné pozice pomocí rukou s pamlskem, opravujte vždy pozici tak, aby pes seděl hezky rovně. Pokud bude sedět příliš daleko a křivě, ukročte si a psa srovnejte. Časem přijde na to, že správná pozice je rovně před pánem.

Co dál?

Trénujte jednotlivé prvky zvlášť a postupně je spojujte. Chtějte po psovi, pokud již zvládá úchop aportu, aby vám ho předával vsedě před vámi. Pokud již zvládá sebrat aport ze země, zkuste ho pro něj vysílat pomocí povelu vpřed Při návratu pak vyžadujte předsednutí a pouštění na povel. Nenechávejte psa pro aport vybíhat bez povelu. Naopak několikrát zkuste i variantu, že psa posadíte u nohy, odhodíte aport a pak si pro něj dojdete sami, tím vyzkoušíte, zda pes opravdu zvládá sebekontrolu tak, jak potřebujeme. Cvičení ve fázi spojování prvků dohromady můžeme ztížit i tím, že do terénu před psa umístíme více aportů a pomocí povelů vpřed a stůj a píšťalky psa směřujeme na jeden konkrétní. Pozor, nesnažte se ale o spojování prvků, které pes nemá ještě upevněné, riskujeme tím, že přestane dělat i ty kousky skládačky, které již uměl. Naopak spojením přesně zažitých, stoprocentně upevněných mezikroků docílíme pevného a spolehlivého aportu.