Pachové práce podle sportovkářů

Pokud se chystáte se svým psem začít cvičit práci na pobarvené stopě, možná přemýšlíte o vhodné metodice. Co takhle se inspirovat u kolegů, kteří se zabývají sportovní kynologií? I tam se přece cvičí pachové práce, i když místo po barvě chodí pes po lidské stopě… Přesto mají tyto naše disciplíny mnoho společného…

Dovolte mi, abych stručně popsala, co pes při práci na stopě tak, jak ji vnímá sportovní kynologie, dělá a co vlastně hledá. Vše začíná tím, že kladeč stopy, tedy ten, kdo ji chystá, projde po poli nebo louce. V odborném žargonu to znamená, že klade stopu. Nejprve označí začátek stopy kolíkem, stopovací tabulkou, proutkem, terčíkem. Poté projde terénem, přitom rozšlapává vegetaci nebo hroudy země. Tyto plochy voní jinak než ty části terénu, po kterých kladeč nechodil. Kladeč však nejde jen rovně, ale několikrát změní směr a na stopu umístí několik předmětů. Po určité době přivede psovod psa k nášlapu stopy. Pes v tomto místě zachytí pach narušené země a může tak stopu sledovat. Nos psa je vždy blízko země. Dobře vycvičený stopařský pes zůstává i přes změnu směru přímo na stopě a nesmí se od ní nechat svést větrem a počasím. Předměty najde a označí je psovodovi tak, že si před ně lehne, sedne si nebo zastaví. Stopu lze položit na všech přírodních terénech, např. na neobdělávaných polích, osetých zelených polích, loukách nebo lesních pozemcích. V závislosti na terénu je pro psa nalezení stopy snazší nebo obtížnější.

Při vyhledávání pachů používá pes především svůj nos. Pro nás lidi je těžké si představit, jak citlivě psí nos reaguje na pachy. Ačkoli dokážeme vycítit rozdíl mezi neposekanou a čerstvě posekanou loukou, nedokážeme vycítit rozdíl mezi plochami louky, které byly pošlapány, a těmi, které pošlapány nebyly. Při výcviku práce na stopě je důležité mít co nejpřesnější představu o tom, jak a co pes cítí. Co pes cítí, když jde po stopě? Čím se odlišuje nepošlapaný terén od pošlapaného? Co se stane, když psovod založí stopu?

Výchozím bodem je oblast s širokou škálou pachů: pachy různých rostlin a půdních organismů, trus různých zvířat, hnijící rostliny, posedávající myši a mnoho dalšího. Kromě toho vítr přináší pachy ze vzdálených míst na stopu a naopak. Kladeč pak vejde do terénu a položí stopu. Přitom mění strukturu terénu, např. zhutňuje půdu, drtí rostliny a nejmenší živé tvory. Pod jeho botami vzniká narušení půdy, někdy viditelné, jindy neviditelné. Všechny tyto procesy uvádějí do pohybu chemické procesy, které jsou spojeny se změnou tvorby pachu (rozkladné procesy).

Kromě změny pachu způsobené mechanickými a chemickými procesy v půdě vypouští psovod při kladení stopy do prostředí drobné částice (šupiny kůže, částečky potu, ...), z nichž některé klesají k zemi. Tyto částice charakterizují individuální pach člověka. Z bot psovoda se opotřebením uvolňují nejmenší částice v terénu. Uprostřed této směsice různých pachových molekul má pes zachytit specifický pach položené stopy a sledovat ji. Může vnímat pouze pachové částice, které jsou přítomny ve vzduchu, jsou vdechovány a dostanou se k čichovým buňkám.

Při výcviku stopařských psů však nikdy nemůžeme zcela vyloučit, že se pes bude řídit individuálním, pachem osoby vedle stopy. Proto je důležité pozorně sledovat chování psa při práci na stopě. Psovod by měl přikládat velký význam tomu, aby se pes naučil pečlivě ověřit každou šlápotu. Tím se pes naučí nesledovat individuální pach, který se často nachází vedle stopy. Bohužel i pachové molekuly rozkladných procesů se ve větru vzdalují od stopy. Koncentrace těchto částic je však nejvyšší přímo nad otiskem boty v zemi a se vzdáleností od stopy klesá. Při výcviku s potravou na pachové stopě se pes rychle naučí, že potrava je pouze v místech, kde je koncentrace pachových látek nejvyšší. Tato zkušenost umožňuje psovi v případě úspěšného výcviku sledovat stopu přesně. Čím blíže k sobě jsou molekuly pachu ve vzduchu, tím snadněji je pes ucítí.

Jak tedy aplikovat na loveckou kynologii? Naši psi mají na stopě dva základní pachy: pach samotné barvy a pach toho, kdo ji kapal, což ze začátku je i majitel, později také další osoby a na zkouškách rozhodčí nebo pomocníci. Musíme si tedy být jistí, že pes primárně nesleduje lidský pach, ale precizně jde po kapkách barvy – tak jako pes stopař ukazuje každou šlápotu, naši psi by měli sledovat jednu kapku barvy za druhou až ke kusu.

Jak se pes "sportovkář" učí šlapané stopy sledovat? Pomocí pachových čtverců. A jak na ně? Vytyčte si v terénu čtverec (cca 1,5 x 1,5 m pro velké psy, cca 1,0 x 1,0 m pro malé psy), poměrně důkladně ho prokapejte barvou a po celé ploše rozházejte odměny. Počkejte alespoň 20 minut, aby se pach rozvinul. Poté přiveďte na tuto plochu psa na vodítku. Ukažte psovi odměnu. Až bude mít čenich dole, znovu a znovu ho chvalte a opakovaně mu dávejte přátelským tónem povel "stopa".

Hranice čtverce si přesně zapamatujte (využijte terénní prvky, stromy, pařezy), abyste mohli v případě potřeby psa zablokovat vodítkem, pokud bude chtít plochu opustit. V této fázi výcviku by pes měl být schopen odměny snadno najít, protože v konečném důsledku by měl svou pozornost zaměřit na to, kde může je najít, a ne na to, jak je dostat z prohlubní či prasklin v terénu. Odměny by však neměly zřetelně vystupovat z terénu. Pes by měl hledat nosem, nikoliv očima. Dbejte na to, aby žádný kousek neležel mimo prokapanou plochu! Pes by měl žrádlo nacházet pouze v oblasti, ve které je barva, protože by se měl naučit, že odměna se nachází pouze v souvislosti s pachem barvy, a tedy přímo na pachové stopě. Poblíž vámi zakládaného čtverce by také mělo být co nejméně rušivých prvků pro psa, tj. v blízkosti by neměli být štěkající psi, jedoucí auta apod.

Pes by se měl naučit, že má na povel "stopa" hledat odměnu s nosem u země a že zvedání hlavy při práci je nežádoucí. To, zda pes smí sledovat položení stopy, záleží na psu. Některé psy pozorování motivuje, jiné příliš vzrušuje. Tito psi jsou pak nadměrně motivovaní a rychle se u nich projeví nežádoucí neklidné a nesoustředěné chování. Pokud pes opustí prohledávanou plochu, ale nadále projevuje soustředěné hledání, nezasahujte. Ve většině případů se pes sám vrátí na plochu, protože to je jediné místo, kde je na zemi odměna. Teprve pokud se pes vzdálí od prohledávané plochy na více než 1 metr, zablokujte vodítko a ukažte na odměnu na ploše. Pokud pes zamíří pryč, dostanete pokyn "ne". Cvik pro psa jednoznačně ukončete, dokud na ploše ještě leží odměna, a odveďte ho z plochy. Intenzivně ho pochvalte.

Během hledání můžete odměny znovu a znovu rozhazovat. Pes by si toho však neměl všimnout. Více odměn na prohledávané ploše znamená delší hledání a větší nároky na schopnost psa soustředit se. Cvičení lze opakovat přibližně po 20 minutách nebo na jiné ploše. Pro většinu psů platí, že 3 prohledávané plochy za den stačí. Po absolvování cca 30 prohledávaných ploch, rozložených do několika tréninků a opakovaném soustředěném prohledávání plochy můžete přejít k dalšímu kroku výcviku.

Tím je vystoupení ze čtverce – ke čtverci přidáme uličku ven, ta má zpočátku trojúhelníkový tvar, špička směřuje k následné stopě. Stále je prokapaná barvou a proložená pamlsky tak, aby tyto byly ideálně u kapek barvy. Věnujte prosím pozornost směru větru. U nezkušených psů by měla být stopa zpočátku položena pouze po větru. Přivedeme psa a zůstáváme stát vedle psa a dáme povel "stopa". Pes by pak měl nízkým nosem prohledat plochu a v místě, kde začíná ulička ven, tuto sledovat. Když pak pes vyrazí po stopě, vůdce se nejprve zastaví a pak ho následuje ve vzdálenosti přibližně 2 - 3 metrů, vodítko nechá volně proklouznout rukou. Vzdálenost od psa je zvolena tak, aby se pes necítil pod tlakem vůdce. Vzdálenost by však neměla být ani příliš velká, protože vůdce by měl být schopen v případě potřeby účinně omezit volnost pohybu psa zabržděním vodítka.

První stopy se pokládají po větru. V opačném případě vyvoláte chybné chování psa, který by při protivětru dostal do nosu pach několika kousků odměn najednou. Často pak již nebude hledat soustředěně, ale vyrazí dopředu. Začněte tím, že položíte stopu dlouhou asi 50 až 100 kroků, přičemž ji opravdu výrazně prokapete a propamlskujte důkladně u většiny kapek barvy. Větší množství odměn umístěte na konec stopy ( tzv. jackpot). Jackpot je vhodné umístit do uzavíratelné nádoby. Odměny jsou tak v bezpečí před mravenci, brouky a ptáky. Pokud je to možné, jackpot ukryjte. Stopa zpočátku směřuje přímo nebo zatáčí jen velmi pozvolna. Počkejte alespoň 20 minut a pak nechte psa stopu vypracovat….

Stopaři také řeší to, co my mnohdy ne – projevy psa na stopě. Vůdce by se měl učit svého psa pozorně pozorovat: Jaké je postavení prutu, jsou slyšet zvuky dýchání, jaké je postavení hlavy, trupu a mordy? Shrnuto: Jaká je řeč těla psa a jak ji interpretovat? Jaké jsou u našeho psa známky vyčerpání, nejistoty, rozptýlení, stresu, bolesti?

Další věc – je třeba si zapamatovat přesný průběh stopy. Musíme vědět, zda je pes na stopě, nebo ne. Jen tak může včas rozpoznat fixaci nesprávného chování a případně přijmout nápravná opatření nebo provést konkrétní změny v následných cvičných stopách.

Jak jsme se již zmínili, vůdce na začátku výcviku umístí odměnu do každého kroku, aby podpořil optimální chování práce na stopě. Jednak tak psa motivuje k hledání každé šlápoty (u nás kapky barvy)a zároveň mu poskytuje pozitivní posílení jeho chování. Ujistěte se, že odměna má na psa vysoce motivační účinek. I když pes sní odměnu na stopě, nevede to vždy ke zvýšení motivace, které je nezbytné.

Pokud jde pes po stopě intenzivně a klidně, můžeme do stopy umístit méně odměn. Ovšem pouze v případě, že pes nadále zkoumá každé sousto. Dbejte na to, aby byly odměny na stopě rozmístěny nepravidelně, pokud jich použijete méně. Někdy po jedné kapce, jindy po třech, pěti…. Pozorujte, zda odměna vede ke klidnému, intenzivnímu hledání, nebo tomuto chování spíše brání. Umístění odměn by mělo být vždy přizpůsobeno projevovanému chování.

A dál? Stopy prodlužujeme, přidáváme oblouky a na konec kromě potravy v krabičce začneme dávat škáru nebo spárky. Pokud to ale psa rozhazuje a on pak po stopě příliš letí, ještě se vracíme k méně zajímavé odměně na konci.