Stopka aneb zastavení na povel

Jak naučit zastavení na povel, ideálně čelem k nám, aby na nás pes viděl a věděl, co bude následovat? Začneme tím, že si připravíme gesto. To můžeme provést doma při manipulaci se psem. Pes k nám přibíhá, my se otočíme čelem k němu, narovnáme se a zvedneme ruku. Psa naše gesto zastaví, my ho odměníme a vypouštěcím povelem (vezmi) mu odhodíme pamlsek nebo hračku. Opakujeme to mnohokrát.

Psa čas od času zastavujte při běžné denní manipulaci, když se k vám blíží. Vizuální signál (zvednutá ruka) je představen a funguje, což si ověřujte. Nyní zkombinujeme tento zrakový signál se zvukovým povelem, a to s jednoduchým, o něco delším písknutím – kdo nepoužívá píšťalku, přidejte povel (stop, stůj atd). Když zavádíme nový povel, vždy dáváme nejprve neznámý signál (v tomto případě pískání) a poté známý signál (signál rukou).

Cvičení je tedy stejné jako nácvik gesta s rukou, jen s tím rozdílem, že se nejprve dlouze zapíská (řekne povel) a teprve pak se zvedne ruka. Pes se pozorně zastaví a nechá si hodit odměnu, čímž se uvolní. S tímto základem přejdete přímo do každodenního života a během procházky jej procvičujete s mnoha opakováními, zpočátku s malými rušivkami z okolí.

Když se pes na písknutí spolehlivě za-staví a podívá se na nás, dalším krokem může být postupné prodlužování času do odhození odměny. Když budete pomalu prodlužovat časovou prodlevu od cviku k odměně, nepřistupujte k tréninku jako k lineárnímu procesu tak, že byste nechali psa čekat nejdříve dvě sekundy a poté ho odměnili, pak tři sekundy a odměnit, pak čtyři sekundy a odměnit. Prokládejte tedy jednoduššími verzemi. Postupně prodlužujeme i vzdálenost, na kterou psa zastavujeme, nikdy ale nezvyšujeme obě kritéria najednou. Zkoušíme i variantu jen s hvizdem/povelem, abychom se ujistili, že pes rozumí povelu a nereaguje pouze na gesto.

Pokud má pes předchozí zvládnuto, tedy na píšťalku/povel zastavuje, můžeme také přidat povel sedni, tedy pes zastaví – sedni- sedá. Toto není nutné, ale při povelu sedni nemá pes nos u země, což je pro většinu lovců vhodnější. Někteří jedinci ale sedět nepotřebují, mohou tedy i zastavit a zůstat stát. Svého psa byste měli znát natolik dobře, abyste dokázali posoudit, zda je u něj nutné na stop hvizd/povel vyžadovat sednutí, nebo stačí, aby jen zůstal stát.

Postupně přidáváme rušivé podněty z okolí. Začneme tak, že pes s námi chodí na volném dlouhém vodítku, my mu odkutálíme míček směrem dopředu a zároveň zapískáme stopku/dáme povel. Pokud pes uposlechne, může s uvolňovacím povelem míček aportovat (jednoduše pustíme vodítko). Jestliže se však pes pokusil za míčkem běžet a potřeboval podruhé zapískat stopku/opakovat povel, pak míček zvedneme sami a uklidíme ho. Toto cvičení opakujeme v určitých intervalech, dokud kutálející se míček nepřestane u psa vyvolávat okamžitý reflex k vyběhnutí.

Dále postupujeme tak, že míček již nekutálíme, ale házíme a dáváme povel. Opět pokud je pes v klidu, uvolníme ho a může si míček vzít. Funguje-li dobře i toto cvičení, necháme psa běhat bez vodítka a zapískáme stop/dáme povel, jakmile pobíhá dále před námi a není ničím rozptylován. Pokud se k nám spolehlivě otočí a pozorně se na nás zadívá, hodíme mu míček a zároveň dáme povel, aby se za ním mohl rozběhnout.

Příště zapískáme stopku/dáme povel, když pes cítí něco pro něj obzvlášť lákavého a ověřuje zajímavé pachy. Na tom dobře poznáte, jak vám věnuje pozornost i během toho, kdy ho zaměstnává něco jiného. Pokud se to podaří a pes okamžitě přestane čenichat, je namístě velká radost a pochvala.

Pokud chceme nácvik psovi ještě více ztížit, ukážeme mu běžícího králíka (je to dummík na dlouhé gumičce, jako mám já). Přivažte gumu někde ke stromu a požádejte pomocníka, aby dummíka na gumě napnul tak, aby po uvolnění "běžel" po zemi a trochu poskakoval.

Při zkoušení stop hvizdu/povelu na běžícím králíkovi si psa pro jistotu připněte na vodítko. Pokud si nejste jisti, že pes zůstane v klidu, pískejte/dejte povel dřív, než králíka vypustíte. Pokud se pes již pokouší vybíhat, není další výcvik s tímto nástrojem vhodný a je lepší pracovat s mírnějším rozptylujícím podnětem. Zůstává-li pes naopak klidný, mějte ho na volném vodítku a nechte svého pomocníka na povel vystřelovat dummíka. Pískejte stopku/dávejte povel současně již při prvním pohybu dummíka, abyste viděli, jak se pes bude chovat. Během tohoto cvičení byste měli psa neustále sledovat. Může se stát, že teprve třetí odraz králíka ho vydráždí natolik, že se již nedokáže ovládnout. Někteří psi vyběhnou, až když dummík zůstane ležet. Možná tedy budete muset povel použít opakovaně. Teprve když jste si jistí, že se pes dokáže ovládat natolik, aby vám opět věnoval plnou pozornost, můžete ho za spolu-práci odměnit kutálejícím se míčkem v opačném směru spolu s povelem k uvolnění. Ještě lepší odměnou by bylo, kdybyste do trávy vedle sebe hodili nějaké pamlsky a nechali psa, aby je hledal, nebo mu tam předem schovali tenisák, který pak může najít, tedy spojit odměnu s čicháním. Dummíka na gumě si snadno vyrobíte – stačí plyšák na dlouhé silnější gumě, kožešinová hračka je ale samozřejmě zajímavější.

Jako poslední krok výcviku vezměte svého psa mezi domácí zvířata. V různých výbězích je spousta příležitostí, jak upoutat pozornost vašeho svěřence. K dispozici může být i výběh s králíky nebo morčaty. Jestliže váš pes projevuje zájem o poskakující drobná zvířata, nebo se je dokonce snaží pronásledovat podél plotu, využijte příležitosti k nácviku stop hvizdu/povelu. Teprve když všechny tyto body dobře fungují, můžete zapískat stopku/dát povel, když váš pes nedejbože pronásleduje zvěř na volno ve větší vzdálenosti od vás.