Working a show kokři

Ve Velké Británii se kokršpaněl rozděluje na dvě linie –výstavní show linii a pracovní working cockery. Tyto dvě linie se mezi sebou nekříží, není důvod, jak uvidíme dále. U nás do velmi nedávné doby, kdy sem byli importováni první working cockeři, byli chováni jen show kokři, tedy klasický anglický kokršpaněl, jak ho u nás známe. I v rámci tohoto našeho chovu jsou chovatelé zaměřeni na práci, zkoušky a lov, ale vždy jde o jedince vzhledově standardního typu "show" kokra. Tedy to, že čeští angličtí kokři mají zkoušky z výkonu, z nich nedělá working cockery.

Working cocker bude mít v rodokmenu stále napsáno, že je to anglický kokršpaněl, jen bude jinak vypadat a u nás se v podstatě nevyskytuje. To, že je jde o pracovní verzi, lze poznat z PP podle výskytu titulů FTCH (field trial champion) anebo pohledem na konkrétní zvíře Chovatelé těchto psů považují za svou prioritu pracovní schopnosti a méně (respektive skoro vůbec) se zajímají o to, jak jejich psi vypadají. Pracovní kokři mají obvykle plošší lebku a výše nasazené, kratší uši ve srovnání se psy výstavního typu s klenutější lebkou a dlouhýma, níže nasazenýma ušima. Další velký fyzický rozdíl je v srsti. I když někteří psi pracovního typu mají více srsti, zpravidla mají jemnější srst a mají jí mnohem méně než psi výstavního typu, celkově jsou menší, drobnější a spíše delšího formátu těla.

Také povahově je working cocker jiný, obecně má více energie a s ohledem na stavbu těla je pohyblivější, což ho právě činí v Británii a některých dalších zemích (boom zažívá v Holandsku, na psí sporty se chová v Maďarsku či Německu) oblíbeným loveckým i sportovním psem. První jedinci z těchto linií byli již dovezeni i k nám, a to převážně na psí sporty. Jak to vypadá s jejich možným loveckým využitím a případně zařazením do chovu?

Situace ohledně chovu ve Velké Británii se od kontinentální Evropy značně odlišuje. Plemeno zaštiťuje The Cocker Spaniel Club, ale registrace probíhá pod The Kennel Clubem – a to pouze pro kennely, tedy chovatelské stanice s tzv prefixem, tedy jakousi obdobu našich chovatelských stanic. Vedle toho ale existuje čistokrevný chov bez registrace KC. Kennel Club nestanovuje konkrétní podmínky chovu, pouze obecně stanovuje věk chovných jedinců a to, že fena může mít za život maximálně 4 vrhy, u dalších vrhů se pak žádá o výjimku (Kennel Club, 2021a). Zdravotní vyšetření jsou pouze doporučená. Chov ve velké Británii je proti chovu v České republice tedy výrazně volnější, více se spoléhá na etiku chovatelů. Tento volný chov umožňuje rozdělení na výstavní show linii a pracovní, working cockers.

Původním využitím loveckého španěla je lov drobné zvěře. Kokršpaněl má v krátké vzdálenosti před stojícím či postupujícím střelcem pečlivě a do stran člunkovitým pohybem prohledávat hustě porostlý terén. V pachu zvěře se kokršpaněl typicky projevuje zrychleným pohybem ocasu a po nalezení zvěře tuto vypíchne a umožní lovci její ulovení, následně pak ulovenou zvěř dohledá a aportuje. V Británii se se slídiči loví drobná pernatá zvěř – bažant, koroptve, tetřívci a sluky, ale také divoký králík. U nás se španěly a obecně slídiči kromě drobné zvěře loví také spárkatá (divoká prasata) a používají se na dosledy postřelené zvěře.

Je tu ale velký rozdíl v požadavcích na práci loveckého španěla (nepíšu slídiče, protože mezi ty se u nás řadí také křepelák s poněkud jiným stylem práce) u nás a v zemi původu. Tento rozdíl vzniká z rozdílného způsobu lovu a následného používání loveckého španěla v lovecké praxi v konkrétních zemích. Z toho vycházejí také tzv. FCI Reglementy A a B, podle kterých probíhají zkoušky loveckých psů, a které jsou popsány na stránkách Mezinárodní kynologické federace. V zemích Reglementu A – FCI, což je nejen Velká Británie a Irsko, ale podle tohoto reglementu probíhají také soutěže v některých dalších zemích, jako je Holandsko, Španělsko, Itálie anebo Francie, by španěl měl po nalezení zvěře nebo její stopy zůstat absolutně v klidu a teprve na povel vůdce zvěř vyrazit. Hlasité sledování zvěře nebo její stopy je zde absolutně nežádoucí. Pes je prakticky stále v absolutním kontaktu s vůdcem.
Naopak odlišná je zkoušková a lovecká praxe zemí Reglementu B – FCI, tedy praxe obvyklá v České republice a německy mluvících zemí, kde kontakt psa s vůdcem není tak těsný, vyžaduje se samostatná spontánní práce při slídění a při nalezení zvěře nebo její stopy se od španěla očekává její hlasité sledováníTakto pracující pes je ovšem pro zemi původu absolutně neakceptovatelný. Britští chovatelé poukazují na to, že španělé v zemích Reglementu B pracují způsobem, který je neobvyklý a velmi odlišný od jejich požadovaného využití a účelu chovu španělů. To zahrnuje hlavně hlasitost, používání španělů na vyhánění a nahánění zvěře a to, že jsou používáni i na práci na vysoké zvěři, což není podle Britů práce slídiče, ale honiče. Stejně tak britští vůdci nesouhlasí s příliš samostatnou prací
bez kontaktu psa s vůdcem.

Co z toho vyplývá? Z důvodu odlišného pojetí myslivosti (společné lovy spíše než idnviduální atd) není working cocker svým vrozeným a generacemi upevňovaným stylem lovu vhodný do českých podmínek, kde by k aktivnímu využití v myslivosti potřeboval složit zkoušky lovecké upotřebitelnosti, které ale jdou proti jeho naturelu a kde by musel honit zvěř a hlásit. U nás chovaní španělé jsou pro takovýto způsob lovu po generace šlechtěni, je jim tedy bližší. Je to v podstatě jako koupit si skvělé závodní auto a pak s ním jezdit po polňačkách a vztekat se, že to nejde a že to drhne…

Dalším problémem je bohužel možnost uchovnění. K nám dovezení working cockeři budou mít vždy v PP napsáno anglický kokršpaněl, tj se na ně vztahují platné podmínky uchovnění, zahrnující alespoň VD z výstav, na které kvůli velmi odlišnému exteriéru od standardu plemene v podstatě takový pes nemůže dosáhnout. Podobný problém mívají i chovatelé trialových verzí retrívrů, kteří jsou přitom show verzi vizuálně o něco blíž, než working cockeři svým show bratránkům.

Takže – v zemi původu a v zemích s jinou mysliveckou tradicí, než je ta středoevropská, je working cocker skvělým loveckým psem, jak víme z videí z Crufts apod také skvělým psem sportovním. U nás by lovecké vyžití při současné praxi neměl anebo pokud ano, šli bychom proti vlohám plemene. V současné době jde tedy o vycházející hvězdu agility komunity, dalším vhodným sportem by byly working testy nebo dummy trialy, ty u nás ale stále běhají hlavně retrívři, i když občas se ukáže i zahraniční účastník se španělem. Pokud se tato aktivita na pomezí loveckého výcviku a psího sportu více v komunitě majitelů španělů rozšíří, budou working cockeři zářit i tady…